1.Jednorázovka

20. srpna 2011 v 14:17 | Babette |  IMAGINARY WORLDS
Just.. Fuck the world with love!
Odevzdávám se tomu opojnému pocitu. Přeskakuji hromady oblečení, rozečtených knih s vypadanými stránkami, které poletují těsně nad kobercem v lehkém vánku. Rozcuchávám si vlasy rukama, kterými mávám nad hlavou, jako smyslů zbavená. Poskakuji na špičkách do rytmu hudby a zaplavuje mě laciná radost z tohoto nesmyslného a zbytečného okamžiku. Po celém těle mám husí kůži a poslouchám svůj pošetilý smích. Zpívám tu melodii, která mě zaplavuje svou sladkou bezstarostností. Poklepávám si na nafouklé tváře konečky prstů a směju se své dětinskosti.
Celý svět se točí tak bezhlavě a je věčně ustaraný, plný lidí, kteří mají tu protivnou touhu si pořád něco plánovat, snažit se být takový, jako se od nás čeká. Jako se čeká od nás všech. Ale kdo to po nás vlastně chce? Kdo mezi nás vhodil tu rozbušku plnou úzkosti, podprůměrnosti, jízlivosti a úzkoprsosti? Kde se vypařila ta lidská spontánost?
Přes špinavá okna pokoje chytám paprsky zapadajícího slunce, to medové moře, které se snažím oživit a rozvířit svími prsty a tak s nimi třepu ve vzduchu. Všechno má tak divnou vůni. Těžkou a zatuchlou. To co není medově zlaté je šedé. Padám zády na postel, která je jediná plná bílé pěny. Pokrčené povlečení a pomuchlané prostěradlo, v jehož záhybech nacházím to hřejivé uspokojení, před každým usnutím. Tóny rozeznívají něco v mé hlavě a tak to lehtá, že se začnu bezhlavě smát a svíjím se v tom mazlivém pocitu. Rozhazuji ruce nad hlavu a dívám se na stíny na stropě. Většinou jsou stejné, ale dneska mám pocit, že se na mě smějou. Skoro vidím jejich obličeje a pobaveně si zakrývám ústa jednou rukou. Vyplivuju vlasy z úst a rukou si je sundávám z obličeje.
Na chvíli si zakrývám oči dlaněmi. Vybavím si všechny ty úsměvy, kdy byly jejich duše ještě volné a plně odevzdané té mé. Potom je svázala zodpovědnost a přehnaná racionálnost. A mě to přestalo bavit. Nemůžete milovat někoho, koho jste obdivovali pro jeho hravost, když odhodí své figurky a snaží se ukrást ty moje. Vystoupili ze hry. Spálili své hrací pole a vstoupili do většího, kde není smích, jen nekrvavý, ale o to ponižující boj, plno nástrah a stejných lidí, kteří si navzájem hází klacky pod nohy a jsou otravně konzervativní, vážní a omezení, co se týče radosti.
Spouštím ruce podél boků, ale oči nechávám zavřené, protože kdybych je otevřela, už bych neviděla. Neviděla bych jeho smějící se oči, dětinský úsměv a ledabylý účes. Zvedám ruce jen tak do vzduchu a různě s nimi mávám, kroutím, hraju si se vzduchem, jako bych se dotýkala jeho chvějícího se těla, které nikdy nemůže dlouho zůstat na jednom místě, protože se pořád žene za něčím novým. Objevovat něco, co by mohlo být zajímavější a krásnější. Něco, co by mu dokázalo, že žije, více, než kdykoli předtím. V tu chvíli vím, že by se dotkl svýmy rty, zrkoucenými úsměvem, těch mých a ruce mi instinktivně vylétavají k ústům. Okouzleně se usmívám a třesu se po celém těle. Nevím jestli touhou a radostí, nebo tím, že do pokoje se pomalu vkrádá večerní chladno a já tu ležím jen v jeho košili, která mi sahá nad kolena. Vdechuji vůni, kterou na ní zanechal a stále poslepu hledám ty bezpečné a hladové paže peřin. Když je pod prsty cítím, celá se do nich zamotávám, objímám je a vdechuji téměř vyprchanou vůni aviváže.
Nemůžu si pomoct, protože vím, že písnička končí a s ní skončí i ten pocit. Nepřestávám se blaženě usmívat a otvírám oči, protože vím, že objevím jen šero, které měkké peřiny ukrývají. Hravě si koušu nehet na ukazováčku a poslouchám poslední tóny. Cítím jeho ruce na mém obličeji a vím, že on cítí ty mé, i když je tak daleko. A vím, že teď slyší to, co já. Protože my dva si pořád hrajeme. Hrajeme si s láskou, házíme si s ní jako děti s balónem, mazlíme se s ní jako s plyšovými medvídky, tou sentimentální náhradou. Ale to, že vím, že dělá teď to samé co já je skoro, jakoby tu byl. Aspoň mám takový pocit. A odmítám si vnucovat jiné, rozumnější pocity. Naposledy mu věnuji své myšlenky a jen tak usínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.