Teplý závan vůňe,
zabodnutí u srdce,
vidíš obrysy, pohyby, cítíš.
Hudba, kterou slyšíš,
není všední a bolí,
když se může vracet bez tebe.
Můžeš jen sledovat,
jak ti to utíká pod rukama,
zatímco se jich chceš dotýkat.
Vzpomeneš jednou,
dotkneš se jí
a další se rozplynou.
Chodit, žít a sbírat je,
proto abys po nich toužil víc,
čím déle dýcháš.
Vzpomínky.
Až tu touhu neudržíš,
dotkneš se a vyrazí ti dech tak,
že už ho nikdy nezískáš zpět.
Žívot je vzpomínka. Končí jejich nekonečným opakováním.
